Dne 1.2.2016 nabyla účinnosti druhá část novely, která do zákona o ochraně spotřebitele zapracovává požadavky evropských předpisů týkající se alternativního řešení sporů (ADR) ve věcech spotřebitelů a dále nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům.
Nové možnosti pro spotřebitele a nové povinnosti pro podnikatele
Spotřebitel má nově možnost řešit spor s podnikatelem z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb mimosoudní cestou prostřednictvím tzv. subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Tímto subjektem bude v obecné rovině Česká obchodní inspekce, příp. v příslušných odvětvích ČTÚ (v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb), ERÚ (v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství), finanční arbitr (v oblasti finančních služeb) nebo jiný subjekt pověřený Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Informaci o rozhodujícím subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů jsou podnikatelé povinni zveřejňovat na svých internetových stránkách a případně v obchodních podmínkách, pokud na ně smlouva uzavřená se spotřebitelem odkazuje.
ADR = Alternative Dispute Resolution
Česká republika tímto krokem do svého právního řádu integruje ve větší míře systém tzv. alternativního řešení sporů (ADR), který byl u nás doposud zcela opomíjen. V rámci Evropské unie patří ČR dokonce na předposlední místo před Bulharskem v podpoře ADR ze strany veřejného sektoru. Společně s průměrnou délkou civilního soudního řízení 390 dní tak nepředstavoval jakýkoli spor pro spotřebitele jednoduchou situaci, jak se domoci svých nároků. ČR se i přesto v evropských statistikách umisťuje na předních příčkách v délce civilního soudního řízení. Nutno však podotknout, že uvedené statistiky hodnotí pouze dobu do vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoliv dobu do vydání konečného rozhodnutí ve věci, která je podstatná pro objektivní porovnání.
Proces ADR
Spotřebitel má nově možnost podat u příslušného subjektu návrh na zahájení spotřebitelského sporu, a to do 1 roku ode dne, kdy poprvé uplatnil u podnikatele své právo, které je předmětem sporu. Zahájení řízení není zpoplatněno a každá ze stran si nese vlastní náklady spojené s mimosoudním řešením sporu. Podnikatel má v rámci řízení povinnost se vyjádřit k návrhu spotřebitele ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení vyrozumění o zahájeném řízení ze strany rozhodujícího subjektu a dále poskytovat tomuto subjektu maximální možnou součinnost. Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu musí být ukončeno do 90 dnů od zahájení a ve zvlášť složitých sporech lze lhůtu prodloužit nejvýše o dalších 90 dnů.
Je ADR skutečně přínosem?
Kritickým místem celého řízení a potažmo i smysluplnosti této části novely je závěr samotného řízení. Rozhodující subjekt totiž nemá pravomoc závazně rozhodnout spor. Nedojde-li mezi stranami k dohodě nebo k ukončení sporu jiným vedlejším způsobem, tak uplynutím výše uvedené lhůty řízení končí nerozhodnuto a spotřebiteli nezbývá nic jiného, než se obrátit se svým nárokem na příslušný soud.
Tento přístup staví rozhodující subjekt pouze do role poradního orgánu, který může stranám zprostředkovat dialog a nastínit svůj právní názor na řešení sporu. Jedná se tak o jistou formu mediace. Otázkou tedy zůstává, proč by se spotřebitel neměl obrátit rovnou na soud. Výhodou českého pojetí ADR v tomto ohledu je bezplatnost, rychlost oproti soudnímu řízení a relativní bezformálnost celého řízení. Uvedené výhody však pozbývají významu, pokud kterákoliv ze stran není schopna či ochotna dojít ke kompromisu.
Výjimku z uvedeného závěru mohou představovat spory řešené u ČTÚ, ERÚ či finančního arbitra, když tyto subjekty jsou v rámci zákonem svěřených oblastí příslušné k závaznému rozhodování spotřebitelských sporů.
V příští části se dovíte více o povinnostech podnikatelů vyplývajících z uvedené novely.
